Mor včelího plodu

Mor včelího plodu je nejnebezpečnější onemocnění larev včel, které nelze léčit. Mor způsobuje bakterie Paenibacillus larvae larvae, spór, která dokáže přežít v půdě okolo napadených včelínů i několik desítek let. Zdrojem infekce mohou být osazované staré úly, infikované plásty, vosk, pyl, med, nářadí, loupež a zalétávání včel, roje neznámého původu, dutiny stromů, nízká hygiena na stanovištích apod. Onemocnění se vyskytuje především v období intenzivního plodování, ale může se vyskytnout kdykoliv je ve včelstvu plod. Příznaky moru jsou zřetelné až u zavíčkovaného plodu.

Bakterie se množí v žaludku odkud se dostává do celého těla. Larvy do stáří 5dnů se nakazí většinou krmivem se spórami a po zavíčkování hynou. Plod je mezerovitý, mění se barva víček, víčka jsou vypouklá, propadlá, případně děravá. Odumřelé larvy tmavnou, rozklad je doprovázen klihovitým zápachem. Včely se uhynulé larvy snaží z úlu odstranit, tím však roznesou infekci do dalších částí úlu.

Dospělé včely jsou proti této bakterii odolné, avšak jsou jejími šiřitely. Bakterie se také může šířit za pomoci dalších parazitů a škůdců.

Při objevení nákazy je informována Státní veterinární správa, která provede nutná opatření proti šíření moru dál. Napadená včelstva se musí co nejdříve zlikvidovat, úly a případně i některé včelařské pomůcky spálit.

Prevence spočívá v průběžné dezinfekci úlů, zásobních plástů i včelařských pomůcek, správné technologii a hygieně chovu, v pravidelném sledování a prohlídkách včelstva. Vhodná dezinfekce proti moru včelího plodu je 5 % louh ve směsi se Savem při běžné teplotě po dobu 5minut.