Včelí nosematóza

Nosematóza je nebezpečná a nejrozšířenější nemoc včel, kterou způsobuje prvok Nosema apis. Včely se nosematózou mohou nakazit z potravy, z použitých rámků, plástů, úlů apodobně, nebo prostřednictvím škudců, kteří se dostávají do úlu. Pro přežití v úlu potřebuje prvok teplotu 30 až 35 ˚C, jinak se přestane vyvíjet.

Nemoc se mezi včelami šíří požíráním výkalů. Prvok napadá trávící ústrojí včely. Včely mají silně zvětšený žaludek bělavé barvy s rosolovitou tekutinou a přeplněný výkalový vak. Včela přestane mít schopnost zpracovávat potravu, čímž přichází o dostatek bílkovin i živin, ztrácí schopnost krmit matku i plod a předčasně stárne. Včela má zdruřelý zadeček, je malátná, přestane létat, kálí v úle, na stěnách úlu, nebo na česně, posléze umírá.

Vznik a rozvoj onemocnění podporuje špatné ošetřování včelstev, nedostatečná hygiena, špatná příprava zazimování, nevhodná potrava při zimování, nedostatek pylových zásob, dlouhá zima s kolísajícími teplotami, nevhodné umístění úlů na vlhkých místech.

Prostředkem použitelným k tlumení nosematózy jsou odparné desky s kyselinou mravenčí, Formidol, které jsou primárně určené pro léčbu varroázy.

Nosematóza včelích matek

Nosematóza postihuje také mladé včelí matky mezi vylíhnutím a snubním proletem, které krmí nakažené dělnice. Po dvou až třech týdnech od nakažení přestává matka klást, stává se nepohyblivá a hyne.